NÍZKOENERGETICKÉ A PASIVNÍ DOMY
V současné době je téma energetické úspory stále více aktuální. Moderní výstavba se již prakticky neobejde bez hodnocení a realizace opatření pro minimalizaci budoucí spotřeby energie.
Co je to vlastně nízkoenergetický nebo pasivní dům?
Informace jsou dnes již téměř „na každém rohu“, ale ne vždy jsou řečeny a objektivně zhodnoceny důsledky při návrhu a výstavbě těchto domů. V principu platí, že čím modernější architektura (ve smyslu moderny, rozmanitosti tvaru domu a velkoplošného prosklení), tím horší tepelné vlastnosti dům má včetně esteticky čistých ale uživatelsky nebezpečných tepelných mostů.
Protichůdných faktů je v této problematice více, např. způsob přiblížení se otevřené přírodě přísunem čerstvého vzduchu pootevřeným oknem oproti vzduchotěsnému uzavření domu s řízeným větráním nebo úsporné vytápění lokálními topidly oproti okamžitému přetopení uzavřené místnosti tímto topidlem. Dalším protikladem, který je nutno velmi pečlivě posuzovat, jsou pasivní tepelné zisky. Velmi přispívají k energetické úspoře, avšak ve slunečném období, kdy je třeba naopak chladit než topit, je nutno jim účinně předcházet.
Aby dům správně fungoval a pobyt v něm se stal příjemným, je nutné veškeré účinky vyhodnotit a postavit do rovnováhy. Velkým omylem je názor, že nízkoenergetický dům lze získat pouhým přidáním několika centimetrů tepelné izolace na fasádu a do střechy a použitím kvalitnějších oken.
Přestože je bilance energeticky úsporného domu dílem konkrétního návrhu v konkrétních podmínkách, uvedeme si alespoň základní rysy a požadavky těchto staveb.
Základní parametr nízkoenergetického, resp. pasivního domu:
Měrná potřeba energie na vytápění, vztažená na metr vytápěné plochy za rok, musí být menší než 50 kWh/m2.a u nízkoenergetických a 15 kWh/m2.a u pasivních domů.
Tuto hodnotu výrazně ovlivňuje zejména:
- Vhodný návrh objemu a tvaru domu včetně umístění na pozemku a natočení vůči světovým stranám.
- Kvalitně zaizolované obvodové konstrukce (podlaha k terénu, fasáda, okna, střecha včetně zahrnutí a minimalizace tepelných mostů).
- Použití vhodné technologie na vytápění a větrání domu. U dobře zaizolovaných staveb totiž podíl energie na ohřátí vzduchu při větrání činí významný podíl z celkové energie na vytápění. Bez využití zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu (rekuperace) se prakticky nepodaří dosáhnout výše uvedeného základního parametru pro nízkoenergetický či pasivní dům.
- Vzduchotěsnost domu je rovněž nedílnou podmínkou. Nedostatečnou vzduchotěsností uniká teplo, přičemž každý nepatrný únik u domů s minimálními nároky na vytápění může mít významný podíl tepelných ztrát. Dochází k němu zejména v netěsnostech parozábrany nebo parobrzdy, prostupech instalací, netěsnostmi oken a dveří, stahovacích půdních schůdků apod. Nejzávažnější jsou ovšem chyby parotěsné bariéry, které způsobují kromě úniku tepla kondenzaci vlhkosti v obvodových konstrukcích s možným důsledkem vzniku plísní a hnilob, neodvratitelných poruch nebo dokonce destrukce konstrukce.
- Výrazným prospěchem je využití tepelných zisků, bez kterých se nízkoenergetický nebo pasivní dům neobejde. Jsou to jednak pasivní zisky solární (okny), z vnitřního vybavení (elektrické spotřebiče a osvětlení) nebo zisky z přítomnosti osob (1 osoba = 100Wh). Díky minimální potřebě energie na vytápění domu hrají tepelné zisky opět významnou roli. Nebezpečím solárních zisků je ovšem jejich nadbytek, zejména v období s vyššími (kladnými) venkovními teplotami. Proto je nutné odpovídající stínění oken a prosklených ploch.
Celou řadu vlivů na energii objektu je nutno analyzovat, posoudit pomocí citu a zkušeností s následným využitím specielního software, optimalizovat, vyhodnotit a navrhnout konečné řešení.